Když jsem odjížděla na dovolenou, byly to právě dva dny po mém úspěšném zakončení vysokoškolského studia a získání vysněného titulu inženýr. Na jednu stranu jsme tedy měla být ráda za tento úspěch a zároveň se těšit k moři. Na stranu druhou však začátek těchto (pro mne v podstatě posledních) prázdnin tedy rozhodně nebyl ten nejlepší, jaký jsem kdy prožila či o jakém jsem snila. Nebudu zde rozebírat podrobnosti, k vysvětlení postačí to, že se jedná o soukromé trable.

Měla jsem depku. A to jako Brno (nebo Paříž či jakékoliv jiné větší světové město)! Nic mne nebavilo, nic mi nechutnalo, s téměř nikým jsem se nebavila, nemohla jsem spát. Nálada mi skákala od bodu mrazu k přibližně teplotě vody Severního oceánu - takže nic moc. Když se na to nyní podívám zpětně, docela jsem promarnila čas strávený v mé oblíbené přímořské destinaci.

Během druhé poloviny pobytu jsem se začala trochu vzpamatovávat a nakonec usoudila, že by bylo vhodné si tu těch posledních pár dní třeba i užít (protože se může stát, že jsem v této středomořské destinaci byla naposledy) a neužírat se věcmi a problémy, které jsou přes 1500 km daleko a lidmi, jichž se také týkají, mi je stejně nechtějí dovolit změnit a časem mi stejně dojde, že jsem se trápila zbytečně. Začala jsem se tedy bavit s okolními lidmi (u toho jsem zjistila, že někteří, teď myslím ti mužského pohlaví, jsou i celkem pěkní) a také více fotit. Nemám plané naděje v to, že po návratu do Prahy mi bude skvěle, neboť se k řešení problémů budu muset vrátit a postavit čelem. Nicméně alespoň nemusím litovat toho, že jsem zbytečně promarnila jednu z mých nejoblíbenějších částí roku. 

A jak tedy naše letošní letní dovolená probíhala? V podstatě klasicky jako jiné: v ranním vyspávání, běhání (letos přibližně 60 km) ale i relaxaci a slunění u bazénu či na pláži u moře, obdivování přístavu (ten já moc ne) či jiných lokálních „výtvorů přírody“ (ty ano) nebo v navštěvování pro nás nových či každoročně „nutných“ místních akcí (např. Le Tour de France). Níže jsou proto mraky fotek. Užijte si je!