Z bláta do louže
(aneb má první Velká Kunratická)

9:48

V životě bych si o sobě nepomyslela, že do toho půjdu. Že se budu dobrovolně brodit blátem a potoky, ba občas se v tom i vyválet (a nebudu už v dětském věku). Já, která jsem zvyklá žít v podstatě celý svůj život pohodlně ve velkoměstě. Nicméně stalo se.

Kdo zná dnes již tradiční běžecký závod Velkou Kunratickou, ten ví o co se přesně jedná. Kdo ne, vezmu to jen velmi zrychleně. Tuto neděli se běžel již 83. ročník, tudíž si každý velmi hravě dopočítá, že jeho historie sahá až do roku 1934, kdy byl uspořádán první běh. Největší boom prožil během svého padesátého výročí, kdy se ho zúčastnilo před 9000 běžců. V aktuální době, také s ohledem na ochranu přírody (samotný závod se odehrává na území přírodní památky Údolí Kunratického potoka v Praze), se ho v této oblasti (resp. oblasti "Hrádek") každoročně může účastnit "jen" kolem 2500 běžců. Nicméně celkový počet přihlášených na všechny tratě je přibližně 7000.

Závod je rozdělen do několika kategorií, já byla zařazena do "ženy" (kruci, to už jsem tak stará? 😊 ) a patřilo mi pořadové číslo 3152. Nastoupená jsem musela být již v 9h ráno, při neděli, ošklivém počasí a hodině strávené v MHD to byl trošku porod, nicméně v polospánku a polozmrzlá jsem se na start nějak dobatolila. Vybíhala jsem v čase 9:12:30. Trať pro ženy má délku 1,9 km. Ti nejlepší to běhají kolem sedmi až osmi minut, já to měla za něco málo přes deset minut a tím pádem jsem se zařadila na konečné 83. místo z kategorie "ženy" z celkových 366 účastnic (to se mi bude moc dobře pamatovat - 83. místo na 83. Velké Kunratické 😊 ). Takže si myslím, že na můj první běžecký závod, a ještě ke všemu takovýto, poměrně dobrý výsledek (se trošku pochválit musím 😊). Celkové výsledky jednotlivých kategorií i podkategorií jsou k dispozici zde.

Přidány jsou tu také nějaké fotky, nicméně jich moc není, protože tam nebyl nikdo, kdo by mohl pořádně fotit. Pokud se ke mne dostanou ještě nějaké další od fotografů, kteří tam byly, dodám je určitě i sem.