V životě se má prý vyzkoušet všechno. Tak jsem si řekla oukej a přihlásila se na "Ladronka RUN", jak tomu říkám já (oficiální název této běžecké akce je totiž T-Mobile Olympijský běh). Koná se na různých místech, naposled se běžel právě na pražské Ladronce. Celková trať měla buď 5 nebo 10 kilometrů. Já si jak velká frajerka zvolila tu delší, desetikilometrovou. No litovat toho jsem začala již tak na kilometru třetím... 😊 Ono bylo i docela vedro, přece jen se teplota pohybovala kolem třicítky. Ale pak jsem se nějak rozeběhla a už mi to ani nepřipadalo, že běžím (tak možná to bylo tím, že jsem občas ztrácela vědomí, haha vtip). Do cíle jsem doběhla ještě celkem v pohodě a ani jsem si vlastně neuvědomovala, že jsem překonala další svůj osobní rekord. Trať jsem zaběhla za 56:05 min a zařadila se tedy na 135. místo z celkových 191 účastníků (jó, já vím, příště budu lepší). Z kategorie žen jsem jsem se umístila na 28. pozici z 54.
A když jsem seděla u počítače a psala tento článek, měla jsem pocit, že už nevstanu, jak mne bolely nohy. 😊 Ale tak to má být a brzy to přešlo... Když se chce člověk zlepšovat, musí přinést nějaké oběti. A ona je to nakonec taková ta "hezká bolest", jestli víte, jak to myslím. Jako že jsem překonala další svou hranici a zvládla novou věc. Takže druhý den jsem obula své běžecké boty znovu! 😊
"Májo, nespi!" :)
Žádné komentáře:
Okomentovat