Za sedmero horami a sedmero řekami...

22:59

Včera jsem prožila skvělý večer. Nejen, že jsem se výborně najedla (ehm, dobře, spíše přežrala), ale také tak akorát napila (a došla domů samozřejmě po svých a jen po dvou).

Vůbec poprvé jsem navštívila restauraci Sovovy Mlýny, nacházející se na pražské Kampě. A zážitek to byl velkolepý! K jídlu jsem měla burger, který se jen tak tak vešel na talíř. I když jsem normálně považována za Otesánka, tentokrát jsem teda měla problém. Navíc k němu bylo asi kilo hranolek. Přiznám se, že nyní kráva porazila mne. Ale příště jí to vrátím (omlouvám se všem vegetariánům i veganům za způsobené trauma) ! Následovalo zákusek - Rapsberry Mojito (mňam), které mi do hlavy vlezlo dost rychle (jo, stačí mi málo).

Mezitím zatím nasněžilo několik centimetrů sněhu a když už to vypadalo, že se pomalu odkloužeme domů, napadlo pány zajít ještě do jednoho podniku - do Kampária. Tak jsem si řekla, proč ne, alespoň nebudu ještě chvíli vypadat jako chodící sněhulák. Zde jsem poprvé v životě ochutnala jedlé okvětní lístky růží (teda také si ze mne mohl barman udělat dobrý večer...) v místním koktejlu nazvaném Kampárium (moc mňam né, podruhé už bych ho asi nemusela). Chuť mi spravila sladší Tequila Sunrise (mňam).

Domů jsme se přes sedmero hor a sedmero řek (ve skutečnosti to na to metro bylo asi 300 m, ale po jistém procentu alkoholu v krvi...) dostali kolem jedné hodiny ranní. A ráno do práce... No, alespoň nemám otlačenou klávesnici na čele.