Moje poprvý (incl. men t-shirt & black blazer)

12:45

Zvoní budík. Nesnáším ho! Ale venku je moc pěkně a svítí sluníčko. Dokončuju svou každodenní ranní rutinu. Nesmím si zapomenout helmu. Mám toho dneska celkem dost, hodně zařizování a plánů. Musím všechno vyřídit a stihnout. Zamykám dveře, beru kolo, nasedám a vyjíždím. Seskupuju si v hlavě plány dnešní den. Pes?? Pes! Brzdi! Au!!! ...vteřina dvě tma... Zjišťuju co se stalo a vedle sebe slyším "jste v pořádku?" "Jasný přece, vše ok, jedu dál!" "Co mi to sakra teče po obličeji? To nevypadá jako vylitá ranní káva. A do hajzlu! Nesnáším krev? Co mám teď kruci dělat?! Začínám ~~lehce~~ hodně panikařit.

STŘIH

Sedím, nebo spíš polehávám, v nemocnici na traumatologii a už jsem se celkem vzpamatovala. Mám zašitou bradu. Moje první šití v životě a k tomu na obličeji. Why ME?! Mám strach z toho, že budu mít trvalou viditelnou jizvu. Postupně mi ale dochází, že to mohlo dopadnout daleko hůř. V duchu děkuji, že mám všechny zuby a nemám nic zlomenýho (asi díky mé velký bradě, že to odnesla "jen" ona).

STŘIH

Obvazy už mi sundali a já v zrcadle pozoruji nitě, které mi z brady trčí. Nic pěknýho. Ale když nemám brejle, tak to stejně nevidím, a co si o mne myslí ostatní, na to teď celkem kašlu. Hlavně abych to už měla zahojený a mohla se pořádně najíst.

STŘIH

Je o pár týdnů později. Stehy už mám vyndané. Už to téměř vůbec nebolí (jen to teda dost svědí). Můj ošetřující lékař říkal, že to byla od doktora na ambulanci prvotřídní práce a že bych neměla mít žádné dlouho viditelné trvalé následky. Uff! Thanks all those who helped me!

Jelikož moje životní motto zní "Všechno zlý je k něčemu dobrý", beru si i z tohoto jedno další životní ponaučení, a to NEBUĎ PŘÍŠTĚ KRÁVA A UŽ NIKDY PRUDCE NEBRZDI LEVOU BRZDOU!