Já jsem přesně ten typ člověka, který doslova miluje teplo a sluníčko. Když se můžu vyvalit na deku v parku nebo na louce, nasadit sluneční brýle a jen nasávat teplé sluneční paprsky. Takže když jsem zase před nějakou dobou hledala místo, kam se podívat v květnu, koupila jsem si nakonec letenky na sever Norska za polární kruh. Já vím, moc to nesedí s tím výše uvedeným, ale po pár návštěvách Islandu se mi ty severské země tak nějak zalíbily a rozhodla jsem se podívat ještě dál.

Většinou se snažím létat low-cost, v ceně zpáteční letenky do dvou a půl až tří tisíc. Bohužel zrovna Lofoty do této kategorie nespadají a počítejte, že v období jara dáte za letenky kolem sedmi tisíc za osobu. V létě, kdy by mělo být nejpřívětivější počasí, se tato částka může ještě zvýšit. Jak na podzim a v zimě nevím, nicméně odhaduji, že se to od jara moc lišit nebude. Z patřičného průzkumu trhu zřejmě nejlevněji vychází letecká společnost Norwegian airlines.

Na to, abyste si udělali základní obrázek o souostroví Lofoty, postačí několik dní. Já tam strávila celkem čtyři čistého času a za mne dostačující. Viděla jsem vše, co bylo v plánu, od severu po jih (ale v obráceném pořadí). Mohutné žulové masívy, tyčící se od hladiny Severního ledového oceánu do výšin, působí monumentálním dojmem. Protože za právě těmito scenériemi sem každoročně jezdí tisíce turistů.

Turisticky nejnavštěvovanější a pro lidské oko i čočku fotoaparátu nejkrásnější je asi jižní část souostroví. Městečka jako Reine, Hamnøya nebo Sørvågen zná jistě z fotografií většina z Vás. Pitoreskní červené domečky, stojící nad vodou na kůlech, jsou opravdu jako z pohádky. Nejjižnější obec nese vtipný název Å. Výhled z okolních kopců je fakt zážitek. Teda to je i to, když lezete nahoru. Ale fakt to za to stojí! Nezapomenutelné výhledy! (POD FOTKY DOPSAT NÁZVY KOPCŮ!) Čím více se vzdalujete od jihu na sever, země se stává průmyslovější a taková méně „veselá“. Za „perlu severu“ je označováno město Harstad. Na mne však působilo celkem pochmurným a nezajímavým dojmem. Pro fanoušky válečných artefaktů však nabízí prohlídku dělostřelecké baterie zvanou „Adolfkanon“, tyčící se na kopci nad městem. Vstup je však povolen pouze s autorizovaným průvodcem, oblast je totiž vojenskou základnou, takže jsme se dovnitř bohužel nepodívali.

A nebyla bych to já, kdyby se zde neobjevil alespoň jeden tip na místní kavárnu že jo. Takže... v obci Reine se nachází útulný kaffebar Bringer. Interiér je moc pěkný, zákusky vynikající, káva ucházející (jo, jsem prostě zmlsaná). Ale ono mne obecně kafe tam na severu moc nechutnalo, na dobré jsem si musela počkat až do Osla, kam jsem se také při zpáteční cestě na pár hodin podívala. A těch pár hodin opravdu stačí. Protože, tam nic není. Jakože fakt. Je to jen šedé betonově město s prosklenou budovou opery na nábřeží. Za mne nuda!

Ještě tip na ubytování – celkem dobře v poměru cena-výkon vychází Airbnb. Hotely jsou už dost drahé. A na stan jsem si netroufla. :-)

Po této návštěvě se mi začala v hlavě tvořit myšlenka na Laponsko a okolní části severního Švédska a Finska. Protože vidět třeba tu polární záři na vlastní oči je opravdu zážitek. Tak třeba zase příští rok...