New Year's Eve on Iceland

14:50

Vždycky, když se blíží nějaké to delší volno, přemýšlím, kam vyrazit. Jinak to nebylo ani na podzim, kdy jsem se rozhodovala o strávení svátků vánočních, narozenin a Nového roku. Už delší dobu mne lákalo vidět (konečně!) polární záři a papuchalky (to jsou ti divní zakrslí ptáci, kteří vypadají jako tučňáci s oranžovým zobákem žijící pouze na několika místech severní Evropy). Moje první varianta bylo severní Norsko, ale po zvážení několika faktorů (třeba aktuální cena letenek) padla volba znovu na Island. I když jsem tam už byla na minulý rok v lednu, rozhodně jsem neviděla vše. Lákala mě například severní část ostrova. Slovo dalo slovo a účet peníze na letenky a mohlo se balit. Jen je škoda, že WizzAir již zrušil svou pravidelnou přímou linku Praha - Reykjavík. Dostat se na Island je aktuálně totiž trošku komplikovanější, musíte letět minimálně s jedním přestupem. Přestupy se však dají velmi dobře spojit s návštěvou z některého severského města, přímé lety do Reykjavíku létají třeba ze švédského Stockolmu, norského Osla nebo Bergenu. My to spojili právě s norským městem Bergen, kde jsem do té doby ještě nikdy nebyla a jednu noc strávili právě v něm. Jinak z leteckých společností doporučuji letět se skandinávskou Norwegian, jejich služby v porovnání s cenami letenek jsou velmi dobré (free WiFi je taková třešnička na dortu).

Dle většiny dostupných informací jsme vyzjistili, že šance spatřit polární záři a papuchalky je největší právě na severu ostrova, kolem města Akureyri a jezera Mývatn. Do těchto míst jsme proto také vyrazili. Původní plán "bydlení" byl vcelku nekonformní. Chtěli jsme si půjčit obytné auto a přespávat v něm tam, kde se nám zrovna zalíbí. Plán jsme nakonec přehodnotili, vypůjčili si klasické auto a zajistili si guesthouse (něco jako český penzion, jednalo se o Torg Guesthouse) právě v Akureyri (a byli jsme za to nakonec velmi rádi). Pak už jen zbývalo doufat, že se nám alespoň některé z naších přání splní... Polární záře se nám nakonec splnila až poslední den třicátého prvního prosince, kdy jsme se přesunuli opět na jih ostrova (docela pešek vydat se kvůli ní stovky kilometrů do neznáma a nakonec ji vidět tam, odkud jsme vyjížděli). Ale ti ptáci se před náma určitě pořád schovávali, takže ty jsme bohužel neviděli.

Goðafoss

Ásbyrgi kaňon, to je velký kaňon, nacházející se nedaleko městečka Húsavík. Taento přírodní útvar dosahuje délky přibližně 3,5 kilometru a šířky přes jeden.Je součástí národního parku Vatnajökull.

Ani tentokrát jsme nesměli opomenout koupel v přírodních horkých pramenech. Jelikož se na severu ostrova nenachází téměř žádná volně dostupná přírodní jezírka (tzv. hotpoty), zvolili jsme lázně. Perfektní a zcela nové jsou například venkovní lázně GeoSea ve městě Húsavíku. Na blahodárné minerály bohatá voda z těchto pramenů má po celý rok konstantní teplotu kolem 38°C, a tak jsme se během naší návštěvy během zimní noci a za hustého sněžení přímo tetelili blahem.

Za těch pár dní, které jsme na Isladnu strávili, se vystřídalo snad úplně všechno možné (i nemožné) počasí. Vrcholem celé jeho přehlídky byla sněhová bouře, která přišla právě v den, kdy jsme měli dojet ze severu ostrova k letišti na jihu, což je přibližně nějakých pět set kilometrů, přičemž v zimě jsou otevřeny jen některé silnice, rozhodně se nejedná o čtyřproudé dálnice a rychlost je zde omezena na 90 kilometrů v hodině. Asi jsme však nakonec měli víc štěstí než rozumu a bouře po několika hodinách přešla, hlavní silnice, vedoucí kolem celého ostrova (tzv. ringroad), byla sněhovými pluhy protažena a my se mohli šťastně vydat na cestu. Už když jsme měnili způsob bydlení, byly všechny hotely i guesthousy v okolí letiště a Reykjavíku beznadějně vyprodané. Celkem náhodou jsme však narazili na ubytování v chatičkách (iStay Cottages) asi deset kilometrů od letiště. Někomu se spaní v chatičce v kempu se společným sociální zařízení a kuchyňkou může zdát jako dost retro a návrat do dětských let, na tu jedno noc si však myslím, že to zvládne kdokoliv. Největší vopruz je totiž to, když musíte v polovině noci čůrat, venku je mínus deset a Vám se do tý zimy vážně, ale vážně nechce vystrčit ani prst, natož celý zadek. :-)